KLUB VODNÍCH SPORTŮ

Tradice

PÁTÝ ROČNÍK VÝSTUPU NA LYSOU HORU

VÝSTUP NA LYSOU HORU

VÝSTUP NA LYSOU HORU

Každoroční audience u královny

Letos je tomu již pět let, co uplynulo od první myšlenky, ukončit vodáckou sezónu výšlapem na Lysou horu (1323 m n.m.). Vedla nás k tomu společná touha po turistice a setkání na nezávodním poli, společně se svými rodinami v malebném prostředí Beskyd.

Letošní výstup byl dlouho plánován s ohledem na co nejlepší počasí. A dlouhé čekání se opravdu vyplatilo. Nakonec jsme vybrali právě sobotu 4. října. Odjezd ze základního tábora (Motorest Sparta 200 m n.m.), byl naplánován na 8:00. Kupodivu jsme se sešli všichni a včas. Společně ve svých autech jsme se přemístili do Frýdlantu nad Ostravicí (350 m n.m.). Po deváté hodině jsme pak nastoupili do autobusu směr Ostravice (400 m n.m.). Zde začali stoupat po červené stezce za krásami velehor.

Po překročení řeky Ostravic začalo stoupaní vzhůru. Cestu nám lemovala průzračná voda Sepetného potoka a podzimní příroda. První část výstupu ubíhala velice rychle. Přibližně po hodině začali první paprsky prosvítat skrz hustá oblaka. V hlavách nám začala hlodat myšlenka, jak asi bude nahoře. Se zvyšující se nadmořskou výškou a řídnoucím vzduchem přibývala únava a zvyšovaly se přestávky na odpočinek.

My ovšem nepolevili. Zvyšující se intenzita slunečních paprsků naše nohy nabíjela energií. Během několika dalších výškových metrů jsme vystoupili nad oblaka a nedalo se než zastavit a kochat se kouzelným pohledem na bílé moře kolem nás.

Slunce ukázalo svou intenzitu naplno. Bundy a vše zbytečné muselo, přijď dolů. Čím výše jsme byli, tím slunce víc pálilo. Čím, více se blížil vrchol, pohled na okolní krajinu byl krásnější a pot ve tváři silnější.

Nejtěžší část byla ještě před námi. Posledních 200 výškových metrů. Poslední část před vrcholem. Každý šel z posledních sil. Krok za krokem blíž vrcholu.

Vrchol jsme zdolali všichni okolo 12 hodiny. Zaslouženou odměnou byla krásně napěněná 12 Radegast, kterou jsme si nemohli odpustit ve stylovém Šantánu. Celkově jsme na vrcholu královny moravských Beskyd strávili asi dvě hodiny.  Po načerpání sil, nabití slunečním svitem, vydali jsme se nazpět.

Zprvu jsme kopírovali červenou stezku a po té se odbočili na žlutou k legendární hospůdce u Veličků 750 m n.m. Někteří z nás zde byli poprvé a mohli si přečíst nápis uvnitř na zdi „Nebyl v Beskydech, kdo nebyl U Veličků! Uvnitř krátké zastavení a občerstvení, na závěr rozloučení s královnou. Po dvaceti minutách dalšího sestupu jsme dorazili k Rajské boudě, zde nasedli na autobus směr Frýdlant.

Závěr výpravy již probíhal v mlze s mrholením. O to více v nás sílila vzpomínka na intenzivní paprsky podzimního sluníčka, kterému jsme byli tak nadosah ruky.

Tak zase příští rok královno Beskyd.